Navigace

Obsah

Projekty

Montessori pedagogika

Naše mateřská škola využívá některé principy, prvky a pomůcky Montessori pedagogiky.

Klíčovým principem výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky je vlastní objevování poznatků samotným dítětem. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

 

  • Senzitivní fáze 

jsou zvláštní  vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.

 

  • Polarita pozornosti

je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

 

V Montessori pedagogice se používá také označení volná nebo svobodná práce, protože dítě si může zvolit:

  • co  =   jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace
  • kde  =  vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat
  • kdy = dítě nepracuje na povel, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc "naladěno" v jinou dobu
  • s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině


Volná - svobodná práce však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.
Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá - samo se svobodně rozhodne - je jeho povinností dodržet daná pravidla s materiálem, pomůckou.. K sebedisciplíně vedou učitelky děti již od mateřské školy.

Dělená odpovědnost
Učitel dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností, ale současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít zodpovědnost. Zasahuje v případě, kdy se dítě nudí, nedokáže si vybrat činnost, nebo kde jsou porušována pravidla. Dále učitel podporuje a pomáhá dětem, které pomoc potřebují. Snaží se postupně doprovodit dítě do stádia vlastní odpovědnosti.

Práce s chybou
Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků. Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je. Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu - vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

Chůze na elipse

Je to cvičení kontroly pohybu, cvičení rovnováhy, klidu a soustředěnosti. Zprvu děti "jen" chodí po elipse a snaží se dodržet trasu a nepřešlapovat. Po zvládnutí této základní dovednosti přichází těžší stupeň - k chůzi se přidává současně nošení prázdných známých předmětů, přičemž dochází k rozvoji a koordinaci ruka - oko. Nejtěžšími aktivitami pak jsou nošení komplikovaných předmětů (např. plný hrneček, talíř s vodou, zvoneček bez cinkání apod) a překračování křehkých předmětů (šnečí ulity, vajíčka..).